VerbaLex čaruje #1

Mít

dostávat nějakou chorobu, necítit se zdráv
být v nějakém duševním rozpoložení;
zažívat nějaký (psychický) stav

být vlastníkem majetku
být s někým v sexuálním poměru
výdělečnou činností získat peníze

(zpravidla o nějakém vnitřním hnutí nebo citu)
nutit, podněcovat někoho k něčemu
(často i proti rozumu)

být najedený
pozorovat na sobě příznaky něčeho,
bez rozumové činnosti poznávat,

uvědomovat si nějak svůj duševní nebo fyzický stav

snažit se vyvolat u někoho změnu v činnosti, pocitech, myšlení
bezpečně uložit a uschovat
(ve skladu)

chystat se na nějaký úkol
vyjádření pocitu, stavu, vlastnosti
být ve vztahu k něčemu
dát život dítěti (i mláděti), přivést na svět

mít někde vůdčí postavení, podřídit svému vlivu
úsilím získat nebo nabýt dobrého výsledku, končit úspěšně
je žádoucí, možné, pravděpodobné být příčinou, původcem něčeho

chovat se pozorně, přátelsky; hledět si někoho získat
držet něco při sobě, uchovávat něco v těsné blízkosti
být ve styku, zpravidla v kladném slova smyslu

něco mít nebo vlastnit
mít k dispozici, volně nakládat
vyjádřit, že něčeho je dostatečné množství

obsahovat charakteristický rys
vést zpravidla spokojený, bezstarostný život,
být v nějakém stavu

cítit nesouhlas, averzi
přicházet k pocitu, k poznání, k nějaké zkušenosti
fyzicky držet něco v ruce
ujmout se někoho, něčeho

nezapomenout na něco

#VerbaLex_čaruje

Na 42. hraně mezi žumpou a dobrodružsvím

První semestr v Brně?

Škola mě fakt baví. Touha být šílenou jazykovědkyní mě neopustila, i když první zkouškové nedopadlo zrovna valně, zvlášť v diktátu. Kromě školy to však stálo za prázdný balíček bonbonů - je to prázdné a ještě to naseštve.

V normálním rozpoložení jsem velmi společenský tvor. Ne, že bych se potřebovala kamarádit s každým, ale když se mi někdo připlete do cesty, je se mnou celkem zábavná řeč. Pokud mě znáte, schytáte spoustu více, či méně, trapných historek od maturitních, přes pracovní po dobrodružné výpravy do ledničky. Můj život je dobrodružství, nebo žumpa. Můj první semestr byl až do začátku zkouškového zahnívajícího charakteru. Pak to sice dostalo spád, ale jako na horské dráze. Od sebevražedných myšlenek, přes apatii, po euforii až k umření. Ze dne na den. Běžný čtenář asi pochopí, že se pak člověk cítí poměrně vyflusnutě, i když mu k tomu hraje životní soundtrack složen z roztomilých, poskakujících, drsně se tvářících, každopádně pěkných, Korejců.

Nejdelší prázdniny... aneb upracovaná k smrti

První vztah, maturita, pracovní prázdniny, nová etapa života, vyčerpání.

Příběh posledního půlroku. Mám však pocit, že se mi s listopadem naplno vrátila nová míza. To je dobře, však se blíží zkouškové... 

Sotva jsem odmaturovala, nastoupila jsem do práce. Mám stálou brigádu už od loňského roku. Po prázdninách si mě tam nechali na občasný záskok přes víkend. Tyto prázdniny se mi poštěstilo natolik, že jsem dostala směny téměř jako stálý zaměstnanec. Byla jsem tam tedy skoro pořád a vydělávala si na notebook a něco navíc. Potykala jsem si s většinou kolegyň, drbala s nimi u kafe a načerpala spoustu životních zkušeností. 

Mezi tyto zkušenosti patří samozřejmě také poučení z chyb. 

1. Odpočinek je opravdu důležitý a neměl by se zanedbávat.
2. Vydělávat peníze je fajn, ale nemělo by se to přehánět na úkor jiných věcí.

Hlukem k tichu, životní sluchátka a nervy v kýblu

Mám trochu společenskou krizi. Zoufale toužím po tom mít klidné, tiché doma, kde na mě nikdo nebude mluvit. Konečně jsem se včera večer dočkala a hle.. už jsem zase v Brně na šesti metrech čtverečních se slečnou z Ukrajiny, která s kamarády nechodí ven, protože jsou všichni za hranicemi, nýbrž s nimi skypuje .. denně, minimálně s jedním člověkem.

Dnes jsem psala půlsemestrální test z jednoho informatického předmětu.. teorie jak prase a já podělala převádění mezi číselnými soustavami, ale fajn... zašla jsem si na menzapizzu a místo, aby mi to zvedlo náladu, přivodilo mi to další parádní depku. Takový ten večer, kdy potřebujete vypadnout s nějakými normálními lidmi na pivo, nebo strávit se svým přítelem a popcornem u Pokemonů, či korejského historického drama a brečet mu na rameno.

Zkouška dospělosti - o půl roku později

Uletělo to jako voda a ani jsem neměla potřebu napsat na blog. Když jsem tuto potřebu pocítila, neměla jsem dostatek energie pro naplnění. Ozývám se tedy až teď. O tom, jak teď žiju, možná později. Jen bych si dovolila poznamenat, že se bojím vůbec něco napsat, protože se mi nechce šaškovat s pravidly pravopisu a kontrolovat si to po sobě, abych sobě a své alma mater neudělala ostudu, jak nám kladli na srdce v prvních přednáškách. Haha.