Čas: 13:30
Kde: Autobus Student Agency, Itálie
Stav: Goodbye Rome! I'll miss you.. but once I'll come back to see you again.
Před pár minutami jsme vyrazili z Říma, nádraží Tiburtina, autobusem Student Agency, po šíleném přesunu celé grupy se zavazadly z hotelu na místo odjezdu. Hurá!
1. část
Včerejší večer:
K naší včerejší podvečerní flákárně se připojila N. a dobře jsme si všechny popovídaly o vážných tématech (potrat a adopce dětí - nj. holky). Od půl jsme se postupně sešli všichni u Armanda a objednali si žranicu. Většina z nás si přála pizzu, ale našli se i těstovinoví a jeden mořskoplodý. Opět se potvrdilo, že italská kuchyně je to nejlepší, co jsem zatím jedla (jo konkuruje to i sushi paní Shikazu).
O. dostal za zapomenutou objednávku piva jako omluvu 1/3 porci nějakých úžasných těstovin s parmezánem a rajčatovou máčkou. Já se oblizovala až za ušima a i Karin uznala, že jsou dobré (nemá ráda rajčatové máčky). Takhle se vaří těstoviny!!! S Krák jsme si objednaly pizzu quattro formagi (4 druhy sýra), protože jsem chtěla vědět jak má ta pravá chutnat. Originál a česká parodie je asi jako Eifellovka vs. klíčenka s Eifellovkou. Něco neskutečně vynikajícího. Polovina mi nestačila, ale kolemsedící potřebovali popelnici a tak jsem vyzkoušela i další - Prosciuto (rajčatová máčka, šunka), Mimoza (parmezán, brambory, cosi), nevím název - s rajčaty, sýrem a rukolou. Quattro formagi byla the best!
Byla jsem přežraná jako čuník a dostala hroznou chuť na pivo, tak jsem si objednala. Pomáhali mi s ním další 2 lidi, protože mi začalo lézt do hlavy už po druhém loku. Opět se potvrdilo pravidlo: Vždy je místo na dezert! Já dojedla zmrzlinu Mr.L., protože on okusil Katalánský dezert (hoří!) a musel ho mít taky. Já ho okusila se zmrzkou a mňam na miliontou.
O. se na mě moc lepil a riskoval ublížení na zdraví. Když jsem se mu snažila vysvětlit, že nemám ráda, když na mě někdo šahá (stačí se o mě otřít a pohladit mě po ruce a už startuju) a je moc blízko, hlavně na kluka, začal se nechápavě šklebit a hrál uraženého. Že prý nemluví s holkami se kterými nechodí. (Narážka na moje, že když s klukem nechodím, tak ať si prostě drží odstup). To že nejsem objímací typ, mí blízcí moc dobře ví. Pohladit mě po rameni, aniž bych měla tik v obočí, si může dovolit jedině hyung. K tělu si pustím pouze pár lidí, které mám fakt ráda. Ano, je i pár mužských vyjímek, ale většina z nich by mohla být můj otec.. a v tom je ten rozdíl. Člověk si to prostě musí u mě něčím zasloužit a tím, že mě bude prudit moc fyzicky blízko, to fakt není. (Pokud si nejste jisti svým postavením, neutrální je pro mě ne příliš dlouhé a ne příliš časté poplácání po rameni, v případě utěšování je to krátké stisknutí ramena)
Co mě naštvalo do druhé nohy je to, že to vyznělo jako bych si bez fyzického kontaktu, neměla najít kluka. No to by se divil chytrolín. Dotek fakt není klíčový v tom, aby se člověk zamiloval. Asi žije trochu v jiném světě. I kdyby to klíčové bylo, ať si klidně trhne, protože v tomto případě bych to tak měla SCHVÁLNĚ, aby se do mě nikdo nezamiloval. Sakra, proč myslíte, že jsem icequeen a mám nastavené všemožně brutal hranice? Jen kvůli sobě? Ne, snažím se ochránit přede mnou i chudáky kluky. Lámat jim srdce mě fakt nebaví.
*konec rozlícení nad fyzickými hranicemi*
A všechno souvisí se vším, přišla na mě melancholie. Po dezertech jsme šli na balkon. To bílé víno mi moc nechutnalo, mám radši sladší. Kromě toho mi náladu zkazilo řešení stužkováku, aneb aháá.. víte co, pojďme se bát i B.! (Nic vážného, jen měla jedna spolužačka blbou poznámku.. všechno šlape a program se rýsuje.) Chytly jsme se s Krák, protože jsem si mručela cosi pod vousy a ona předtím moc nechytila kontext, takže mi řekla, že řeším neexistující problém. Poté, co vše důležité bylo sděleno, sebrala jsem se a šla na pokoj. Potřebovala jsem se vybrečet. Jo.. buď jsem po alkoholu veselá a předčítám Rimbauda v originále, nebo si hraju na vodopády, jsem přecitlivělá a protivná. Neměla bych nic pít, když se necítím 99% v pohodě a nejsem mezi lidmi, kteří mě nevytáčejí.. prostě tam, kde nemají šanci převládnout černé myšlenky.
Hned vzápětí za mnou přišla N. a měla o mně starost. Bylo to od ní moc hezké. Prohodily jsme pár slov a pak mě nechala o samotě. Rozbrečela jsem se a rozsypala drobky na posteli. N. se objevila ve dveřích znovu a viděla mě jako hromádku neštěstí. Vytáhla vtip s uklízečkou a poté co se jí povedlo mě rozesmát, jsem opět osaměla. Sbalila jsem si a přišla hyung. Obě jsme se omluvily a pořešily, kde co a jak bylo špatně či nešpatně. Potom jsem se rozbrečela nanovo, při vysvětlování co mě uvnitř všechno žere. Všechno to na mě totiž zase spadlo.
S vyčištěnými zuby je hned na světě lépe. Potom jsme se už bavily jen tak a složily N. básničku o tom, že se jí nebojíme a umí být fajn. Před týdnem bych neřekla, že budu vděčna za to, že jsem byla na pokoji s DrahoušDuem. Dlouho jsem se tak nenasmála. Neříkám, že to nemělo slabé chvilky, ale asi jsem byla celou dobu nad věcí a neřešila žádné hovadinky. Lidi mají své temné i světlé stránky a na každém můžete najít něco pozitivního.
Do pokoje se nám na chvíli nasáčkovali i Pa.,Ni. a Be. Vlastně to bylo moc fajn. Pa. neřešil kraviny a dalo se s ním bavit. Ten kluk má vkus na hudbu, kdyby se tak vykašlal na tu masku, není vůbec špatný. Poté opět zmizeli a my s Krák osiřely.
Myslím, že už nemůžu nic slyšet o nej přátelství mezi klukem a holkou. Mám z toho sarkastické poznámky, protože je toho kolem AŽ MOC. A hlavně jsme všichni nenápadní jako nácek na komunistickém sjezdu.
Ukažte mi případ, kde to funguje, aniž by alespoň jeden z nich necítil něco víc a ten kluk není gay/holka lesba. (Na rovinu.. kamaráda gaye mám, jednu dobu jsme byli nejlepší a chvilku se mi líbil... ok tehdy jsem si furt nebyla jistá, jestli si ze mě střílí s tím, že je bi nebo ne, ale o to nejde.). Kamarádství jo, ne však NEJ!
Ale na rovinu, chodila bych jen s nej kamarádem. Přátelství je totiž základ dlouhodobého vztahu a já na krátké štěstí nehraju. Když, tam ten základ není, je to jako stavět dům na pláži (nejlíp ze dřeva). Přijde příliv a máte po srandě. (O takových týpcích, co stavěli baráky, si můžete taky přečíst v Bibli.. a nebo, pamatujete na pohádku O třech prasátcích? Ta z toho příběhu taky vychází. Fíííí.)
*konec proslovu o vztazích*
Šly jsme spát tak ve dvě..
Žádné komentáře:
Okomentovat